Střepy

Karel Kryl

1:Hmulici leží stín spuštěný z vF#esmírHmu,
spadaly do hlubin figurky z pF#apíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbHmudou ti oči prEmo slzy Hma střepy z rozbitého zF#rcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrHmoukáš si pGomalu tesklivou mHmelodii,
když bloumáš Gulicí, cítíš se sHmám,
vyčteš si z křAišťáluG tF#ěžkou mHmelancholii,
říkáš si: mGěsíci, jsi starý krF#ám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zGrcF#adla snHmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: